→ Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to ←

Duben 2007



Další účesy

25. dubna 2007 v 17:14 | Ada |  → Účesy ←

Zajímavé

25. dubna 2007 v 17:12 | Ada |  → Účesy ←

účesy:)

25. dubna 2007 v 17:12 | Ada |  → Účesy ←

PuNk účesy

25. dubna 2007 v 17:07 | Ada |  → Účesy ←

Didl a didlina

25. dubna 2007 v 17:01 | Ada |  → Obrázky ←

Snoopy;)

25. dubna 2007 v 16:55 | Ada |  → Obrázky ←







Snoopy
Woodstock
Snoopy

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/wallpaper/ebeagle1_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/wallpaper/ebeagle4_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/wallpaper/flyingace_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/wallpaper/peanuts_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/vday_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/snoopy_vday2_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/snoopy_vday3_1280x960.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/fall/snoopy_fall1_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/fall/snoopy_fall3_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/thanksgiving/Snoopy_thanksgiving1_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/peants_xmas_1024.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/snoopywood_xmas3_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/snoopywood_xmas4_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/newyears2_1024x768.jpg

http://www.snoopy.com/comics/peanuts/fun_and_games/images/snoopytyping_1024x768.jpg




Na zamyšlení...

25. dubna 2007 v 13:02 | Ada |  → Citátky, básně... ←
Nemůžeme dělat veliké věci - můžeme pouze dělat malé věci s velikou láskou - a z takových věcí se stávají právě věci velké.








Homér - Illias a Odyssea

16. dubna 2007 v 19:28 | Ada |  → Čtenářský deník ←

Illias a Odyssea

Homér je nejstarší známý řecký epický básník, žijící asi v 8. stol. př. Kr. Jeho jméno je spojováno s nejstaršími evropskými literárními texty, totiž epickými skladbami Ílias a Odyssea. Samotná doba vzniku těchto skladeb je předmětem dohadů. Podle současných teorií jsou Ílias a Odyssea po stylistické a kompoziční stránce natolik odlišné, že se zřejmě jedná o díla dvou různých autorů. Homérské eposy měly vliv na utváření mytologických, náboženských i filozofických představ v Řecku, později i v Římě, a byly velkým inspiračním zdrojem pozdějších antických autorů i veškeré evropské literatury. O životě Homérově víme málo. Není známo ani jeho rodné město. 7 měst si činí nárok na to, aby byla uznána jeho rodištěm.
Ilias:
Hlavní hrdina eposů, Odysseus byl král na ostrově Ithaka, což je řecký ostrov v jónských ostrovech. Hrdina trójské války, proslulý svou chytrostí, výmluvností i statečností. Trójská válka byla výprava předních válečníků z téměř celého Řecka proti městu Trója v Malé Asii. Příčinou byl únos manželky spartského krále Meneláa Heleny synem trójského krále Paridem. Na řecké straně se v obléhání Tróje vyznamenali zejména Achilleus, Odysseus, Agamemnón, z Trójanů vynikal zejména Hektór. Město dobyli Řekové lstí, když zhotovili na Odysseovu radu obrovského dřevěného koně, v jehož útrobách se schovali bojovníci. Tento kůň je dodnes znám jako Trojský kůň, podle něhož vznikla také přísloví jako "danajský dar" apod. Trójané vtáhli koně do města, v noci z něj vystoupili Řekové a otevřeli městské brány. Ze strašného krveprolití se ze všech Trójanů zachránil pouze Aeneas se svými druhy.
Obsah:
Epos pojednává o 51 dnech posledního (desátého) roku dobývání maloasijské Tróje (=Ílion). Důvodem k válce byl únos Heleny, manželky spartského krále Meneláa, Paridem - synem Trójského krále. Meneláos požádá o pomoc další řecké panovníky pod vedením mykénského panovníka Agamemnona se achájské vojsko vydává do boje. Děj Iliady začíná v okamžiku hádky mezi Agamemnonem a nejudatnějším řeckým bojovníkem - neporazitelným Achillem. Od tohoto konfliktu se odvíjí další děj, prokládaný epizodami popisujícími předchozí události (narození Parida, Paridův soud, obětování Ifigenie, …). Trója je nakonec dobyta pomocí lsti ithackého krále Odyssea, který vymyslí obrovského dutého dřevěného koně, do kterého se ukryjí nejudatnější řečtí bojovníci, a který je před branami Tróje ponechán "na usmíření bohů", zatímco achájská vojska zdánlivě vyklízí bitevní pole a navrací se domů. Důvěřiví Trójané koně vtáhnou do města (protože je příliš velký musí zbořit své nedobytné hradby) a oslavují bohy dlouho do noci, což je učiní neschopnými boje s navrátivšími se nepřáteli. Trója je krutě a důkladně vypleněna, Helena se vrací k Meneláovi a hrdinové domů.
Ilias představuje společně s Odysseou vrchol veršované epiky již brzy po svém vzniku a dochovala se nám i díky tomu, že byla přijata jako historický pramen.

Odysseus:
Král na ostrově Ithace,syn Láertův, manžel Penelopin, otec Télemachův. Mezi řeckými hrdiny v trójské válce proslul chytrostí a výmluvností, vynikl však i v boji. Spolu s Diomédem zabilo na noční výpravě trójského zvěda Dolóna a thréckého krále Rhésa. S Diomédem pronikl také do Tróje a ukradl posvátné palladium. Na jeho radu sestrojili Řekové dřevěného koně, s jehož pomocí dobyli Tróje.

Obsah:
Při návratu do vlasti, který trval deset let, prožil četná dobrodružství, při nichž všichni jeho druhové zahynuli. Nejprve přistál se svými dvanácti loďmi u thráckého pobřeží, kde se utkal s divokými Kikony a ztratil 72 mužů. Po devítidenní plavbě se dostal do země Lótofagů, pojídačů lótosu, který působil ztrátu paměti, odtud k pobřeží obývanému jednookými obry Kyklópy, byl uvězněn jedním z nich- Polyfémem v jeho jeskyni a stěží vyvázl živ a k tomu ztratil další čtyři muže. Oslepením Polyféma uvalil na sebe hněv jeho otce Poseidóna, který ho na další plavbě stíhal bouřemi. Přízní boha větrů Aiola se již přiblížil na dohled k rodné Ithace, ale zvědavost druhů, kteří otevřeli měch s nepříznivými větry, daný Odisseovi Aiolem, způsobila, že loď byla zahnána zpátky k ostrovu Aiolovu. U lidožravých Laistrygonů ztratil téměř všechny své druhy. S jedinou zbylou lodí připlul pak k ostrovu Aiaia, sídlu kouzelnice Kirky. Když donutil Kirku, aby vrátila jeho druhům proměněným ve vepře lidskou podobu, strávil pak u ní celý rok. Na další cestě šťastně unikl Sirénám, ale proplouvaje úžinou mezi Skyllou a Charybdou ztratil 6 mužů, jež pohltila Skylla. Na ostrově Thrínakii porazili jeho vyhladovělí druhové několik kusů dobytka z posvátného stáda Héliova. Za trest zasáhl Zeus jejich loď bleskem, jediný Odysseus se zachránil na lodním trámu a za několik dní byl zanesen mořem k ostrovu Ógygii. Tam jej vlídně přijala nymfa Kalypsó a zdržela ho na ostrově sedm let. Konečně ho musela na příkaz bohů propustit, a Odysseus odplul na vlastnoručně vyrobeném voru do vlasti. Po sedmnáctidenní plavbě se přiblížil k ostrovu Scherii, sídlu Fajáků, za bouře seslané Poseidonem však ztroskotal. Zachránila ho bohyně Leukotheá (Ínó), která mu hodila závoj, s jehož pomocí doplaval ke břehu. Tam ho nalezla Nausikaá a dovedla ho k otci, králi Alkinoovi. Ten Odyssea vlídně přijal, pohostil a uspořádal na jeho počest hry. Při hostině Odysseus vyprávěl před celým dvorem své zážitky. Král Alkinoos mu pak dal loď, která ho bezpečně dopravila na Ithaku. Tam Odysseus nejprve ztrestal drzé nápadníky své manželky Pénelopy, kteří v době jeho nepřítomnosti vyjídali jeho dům. Pak se dal poznat manželce a stařičkému otci. Když po letech Odysseův a Kirčin syn Télegonos dospěl, vydal se hledat otce, přišel na Ithaku a nepoznav Odyssea, nešťastnou shodou okolností ho zabil.

Viktor Dyk - Krysař

16. dubna 2007 v 19:27 | Ada |  → Čtenářský deník ←

Krysař

Viktor Dyk se narodil roku 1877 v obci Pšovka na Mělnicku, tento kraj, protože byl blízko česko-německé národnostní hranici, ho učinil zvláště vnímavým pro národní otázku. V roce 1888 se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium v Žitné ulici, po maturitě navštěvoval přednášky práva. Politické události v druhé polovině devadesátých let natrvalo ovlivnily jeho ideologickou orientaci a staly se zároveň trvalým inspiračním zdrojem jeho beletrie (pád Badeniho vlády a omezení tzv. Jazykových omezení). Od roku 1907 redigoval časopis Lumír, pracoval jako redaktor Národních Listů, stal se členem Národního shromáždění a od roku 1925 také senátorem. Působil také jako osobní oponent prezidenta Masaryka. Roku 1931 zahynul na srdeční mrtvici při koupání v zátoce ostrova Lopud u Dubrovníku. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Viktor Dyk psal dílo charakteristické slohem strohé symbolické zkratky, které uplatnilo svůj ústřední motiv sváru mezi ideálem a skutečností nejdokonaleji v poezii. K jeho nejznámějším dílům patří mimo jiné i novela Krysař, které bych se chtěl nyní věnovat.
Hlavní postavy:
Krysař - je čestný,spravedlivý a miluje Agnes
Agnes - je Krysařovou milenkou, ale je těhotná s Kristianem
Sepp Jorgen - jako jediný nepodlehl svodům Krysařovo píšťaly
Kristian - milenec Agnes
Obsah:
Do města Hanelu, nad kterým se tyčí vrch Koppel a o kterém se traduje, že za ním vede cesta do země sedmihradské, přichází krysař právě ve chvíli, kdy je zamořeno krysami. Při svém příchodu se seznámí s Agnes, které vysvětluje v čem spočívá kouzlo jeho píšťaly. Krysař zůstává ve městě, aby mu pomohl od krys a také proto že je okouzlen Agnes, která má milence. Když je Krysař se svou prací hotov, vydá se do krčmy u Žíznivého člověka pro svou odměnu za odvedenou práci, konšelé se mu však vysmějí. Po noci strávené u Agnes se však rozhodne, že město ušetří pro ni. U Žíznivého člověka se setkává s magistrem Faustusem z Wittenberga, který mu sdělí, že na něj čeká. Říká, že neprodal duši, protože té není, ale srdce, protože toho je. Krysař mu nevěří, jde za Agnes, ta je však těhotná se svým milencem a chce, aby ji Krysař zabil. Krysař odchází a Agnes se vydává na vrch Koppel. Matka ji hledá, avšak nenajde ji a když se to dozví Krysař, ví, že je konec. A tak vezme píšťalu a píská neobvykle silně a lidé za ním jdou, toužíce po lepším životě. Pouze Sepp Jorgen, jehož osud byl chápán příliš pozdě, nepodlehne. Celý dav lidí z Hameln se pak vydává na vrch Koppel , kde se před ním rozevírá propast a lidé začínají procházet branami do náruče země sedmihradské - sám Krysař hnán touhou po Agnes se tam také vydává. Sepp Jorgen poté našel dítě, jehož pláč přehlušil Krysařovu píšťalu a tím se zachránil.

Jaroslav Vrchlický - Noc na Karlštejně

16. dubna 2007 v 19:27 | Ada |  → Čtenářský deník ←

Noc na Karlštejně

Vrchlický, vlastním jménem Emil Frýda narozen v Lounech, básník, dramatik, vůdčí osobnost lumírské školy, překladatel zejména z románských jazyků. Pocházel z kupecké rodiny. Dětství prožil u strýce faráře v Ovčárech u Kolína. Studoval gymnázium. Po tříletém studiu na Filozofické fakultě odjel na rok jako vychovatel do severní Itálie. Oženil se s dcerou své blízké přítelkyně a důvěrnice S. Podlipské Ludmilou. Zpočátku ideální manželství se brzy změnilo a vyústilo v hlubokou krizi, která se samozřejmě odrazila v tvorbě. Optimismus, štěstí a radost ze šťastného manželství vyjadřuje sbírka Poutí k Eldoradu. Manželská krize se promítla do básní ve sbírce Dojmy a rozmary, Eklogy a písně. Vyvrcholení zklamání nastalo ve sbírce Okna v bouři. Poté se spíše zaobíral přírodou - Strom života. Jedinečně působí epický cyklus Zlomky epopeje (postavy z dějin, které se obětovaly za lepší budoucnost). Posmrtně vydaná sbírka Meč Damoklův vyjadřuje autorovu předtuchu blížící se nemoci a smrti. Většinu života pobýval v Praze, v posledních letech života žil odloučen od své rodiny v Domažlicích. Z cizích zemí ho přitahovala kromě Itálie hlavně Francie. Zaměstnán byl jako tajemník na české technice, byl jmenován profesorem srovnávacích dějin literárních na české univerzitě. Od založení České akademie věd a umění byl jejím členem, od roku 1901 byl poslancem panské sněmovny říšské rady ve Vídni. Poslední čtyři roky života trpěl následky po záchvatech mozkové mrtvice. Lumírovci byli škola kosmopolitní, upřednostňovali intimní poezii, chtěli pozvednout českou literaturu na úroveň světové.
Obsah:
Děj se odehrává na Karlštejně v červnu roku 1363. Hrad Karlštejn vybudoval Karel IV., aby tam mohl uložit korunovační klenoty a zároveň jako místo, kde by mohli odpočívat po únavných vladařských povinnostech. Vydal zákon, že na Karlštejně nesmí pobývat žádná žena. Na hradě očekávají panovníkův návrat a příjezd hostů. Bavorského vévodu Štěpána a Petra, krále cyperského a jeruzalémského. Štěpán chce požádat Karla IV. o podporu svých zájmů v Německu. Na hradě je také arcibiskup Arnošt z Pardubic. Ke hradu se blíží žena na koni, kterou král Petr zahlédne při prohlídce výzdoby Karlštejnských komnat. Arcibiskup ví, že na hrad ženy nesmějí a tak to nepřipouští. Ta krásná jezdkyně je císařovna Alžběta, kterou císař pro své státnické povinnosti po svatbě zanedbával. Arnošt císařovně slíbí, že ji postaví na stráž u Karlových komnat. Další ženou na hradě je Alena,snoubenka Peška, císařova číšníka. Alena se se svým strýcem purkrabětem Ješkem vsadila, jestliže dokáže přežít nepozorovaně noc na Karlštejně. V noci se má s Peškem sejít pod lípou na nádvoří. Pešek se s tajemstvím svěří purkrabímu, aby jim mohl dosvědčit, že Alena byla opravdu celou noc na hradě. Obě ženy jsou přistiženy, císařovna králem Petrem, který ji pozná a chce ji políbit. Císařovna je velmi silná žena a při vzájemné potyčce císařovna zlomí králi Petrovi meč. Král Petr vyslídí i Alenu, sleduje její dostaveníčko s Peškem. Císař je vyrušen hlukem, vyptává se pážete Alžběty, kterou také již poznal, co se děje. Alžběta nakonec přiznává lásku. Karel s Alžbětou se rozhodli odjet na nedaleký hrad Karlík, aby neporušili zákon, který sám král vydal. V tom přichází purkrabí Ješek a žádá krále o milost své neteře. Císař se tváří naoko přísně, posílá pro Alenu a Peška, aby je spravedlivě potrestal. Peškovi uděluje císař rytířské ostruhy a oběma zamilovaným daruje jako svatební dar dům na Starém Městě. Pak s císařovnou, po níž se mu také velmi stýskalo, odjíždí na hrad Karlík.

Josef Kajetán Tyl - Strakonický dudák

16. dubna 2007 v 19:26 | Ada |  → Čtenářský deník ←

Strakonický dudák

Narodil se v Kutné Hoře 4. února 1808 jako syn vysloužilého vojenského hudebníka ( později ševce ) Jiřího Tylla. Studoval na hradeckém gymnáziu a profesorem mu byl Václav Kliment Klicpera, který v něm vzbudil lásku k divadlu a právě ta ho odvedla ze studií na Filosofické fakultě v Praze. Roku 1829 ze školy odešel a začal se věnovat kočovnickému divadlu. Po dvou letech zklamán společností ho opustil a vstoupil do služeb vojenské správy jako furýr = pomocný účetní ve vojenském zásobování . Přesto se nadále věnoval divadlu a zároveň i spisovatelské činnosti. Řídil vedlejší scénu Stavovského divadla, působil jako novinář, ale po porážce revoluce musel odjet z Prahy . Znovu se připojil ke kočovné společnosti , se kterou přijel do Plzně, kde zchvácen nemocí 11. července 1856 zemřel a je tam pochován.
Dílo: Jiříkovo vidění, Lesní panna, Kutnohorští havíři, Jan Hus, Paličova dcera, Tvrdohlavá žena, Fidlovačka, povídky: Rozervanec, Poslední Čech.
Hlavní postavy:
Švanda: kladné i záporné vlastnosti - příliš důvěřivý, propadá touze po penězích
dobrosrdečný obětavý
Dorotka: prostá venkovská dívka, věrná, moudrá, obětavá, statečná
Kalafuna: prostý český muzikant - houslista, vlastenec, obětavý, neschopný zradit přítele
Vocilka: záporná postava - schopen každé špatnosti, bezcharakterní člověk, vychytralý, zbabělý, příživník, darebák, bez vztahu k vlasti
Rosava - víla, Švandova matka, obětavá, milující, ochránkyně
Obsah:
Švanda a Dorotka se do sebe zamilují. Jejich lásce ale nepřeje Dorotčin otec Trnka, protože Švanda nemá rodiče a je chudý. Aby si mohl Dorotku vzít, musí vydělat nějaké peníze. Proto se rozhodne odejít do světa, rozloučí se s Dorotkou a slíbí jí, že se do měsíce vrátí. Cestou usne na palouku v lese, kde ho najdou víly. Na přímluvu jeho matky - víly Rosavy - je Švandovým dudám vdechnuto zvláštní kouzlo. Rosava žádá velitelku víl, aby směla svého syna doprovázet. Lesava svolí, ale podmínkou je, že se Švanda nesmí dovědět, kdo je jeho matka. Švanda má v cizině velké úspěchy. Potkává podvodníka Vocilku, který mu dělá sekretáře a přitom ho neustále šidí. Švandovi se podaří pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku, která si ho chce vzít, a tak úplně zapomíná na Dorotku. Protože se Švanda dlouho nevrací zpátky domů, začne se Dorotce stýskat a rozhodne se ho jít hledat se Švandovým kamarádem Kalafunou. Zastihnou ho zrovna v době, kdy si má brát princeznu. Proniknou až na hrad, kde se jich ale Švanda nezastane, a tak jdou vyvedeni strážemi. Nato přijíždí princ Alamir, s kterým byla Zulika zasnoubena, a Švandu nechá uvrhnout do vězení. Až tam si Švanda uvědomuje svoji chybu. Zjeví se mu jeho matka Rosava, řekne mu celou pravdu o tom, kdo vlastně je, a proto je královnou víl uvržena mezi divé ženy. Pomůže Švandovi dostat se z vězení, aby se mohl vrátit zpátky domů k Dorotce. Ta už o něm ale nechce ani slyšet. Až když jí Rosava řekne, že Švandovi hrozí nebezpečí, rozhodne se ho jít Dorotka zachránit. Švanda byl totiž vlákán Vocilkou o půlnoci do lesa, kde hodlá Švandovi ukrást kouzelné dudy. Švanda je ale donucen hrát na reji divých žen, které ho chtějí zabít. Objeví se ale Dorotka a Švandu osvobodí od kouzel. Švanda slíbí Dorotce, že se změní a oba odcházejí do rodné vsi. Královna víl odpustí i Rosavě, protože ji dojme její láska k Švandovi, jejímu dítěti.